Židé ve staré hebrejštině výraz pro růži nemají, protože do Palestiny přišla až z Persie. Kde se tedy v Kralické bibli mluví o růži, jedná se zřejmě o překladatelský lapsus, protože jde podle znalců buď o narcis (Narcissus), ocún jesenní (Colchium), nebo o šáchor (Cyperus). Podle muslimů prý růže vyrostla z kapky Mohamedova potu a v křesťanství zase patří k atributům Panny Marie. Alchymistům je symbol růže znakem dokončení Velkého díla jímž byl Opus Magnum čili Kámen mudrců. Tak bychom mohli pokračovat dále. Hle jak vznešený je trnitý keř rostoucí na neúrodných stráních a kolem smetišť! Při neopatrném sběru jásavě červených plodů si často rozpícháme své  ruce do krvava.

O šípkové čili správně psí růži (Rosa canina) jsme šířeji už psali. Hlavně o jejích léčivých vlastnostech a kuchyňském užití. Doplňme proto, že z hlediska magického šípek harmonizuje principy Jin a Jang, zvyšuje partnerskou přitažlivost a celkovou radost ze života. Probouzí naše tvůrčí schopnosti, zvyšuje sebedůvěru a zkrátka rozněcuje, co hasne. Podle některých ulehčuje naše loučení se zbytečnými věcmi i lidmi a zbavuje nás závislosti na penězích. Pití šípkového čaje prý zvyšuje věštecké schopnosti.

Vytvořme šípkovou dekoraci

Pohádka o spící Šípkové Růžence mohla být odkazem na fakt, že pro klidný spánek se už dávno plnily malé polštářky sušenými růžovými květy. A k obřadnému nakuřování sloužily dýmky vyřezané tam, kde nebylo k mání dřevo vřesovce a nebo hlohu, z pořádně starých kořenů šípkové růže – tvrdých a s pozoruhodnou kresbou. Některé zmíněné čarodějné schopnosti tohoto keře můžeme prý přenést i na náš příbytek, když dveře na podzim ozdobíme šípkovým věncem.

Krátce, ale s parádou

Popravdě řečeno šípky jako zdobný prvek nejsou zrovna trvanlivá komodita, ale dekorací z nich vhodně na domovních či bytových dveřích vyplníme prostor mezi zmenšenými obdobami dožínkových či dočesných věnců a dušičkovou výzdobou, která předchází věncům adventním, jejichž tvorbou se zabýváme. Abychom se při práci nezraňovali trny víc než je nezbytné, použijeme pro získání a úpravu materiálu zahradní nůžky a tavnou lepicí pistoli, což je rozhodně rychlejší, bezpečnější a po všech stránkách méně rozčilující způsob upevňování jednotlivých větviček, než jejich vyvazování.

Pracovní postup

1. Z keře odstřihneme plodné větvičky asi dvaceticentimetrové, protože s touto délkou se nám bude snáz manipulovat.

2. Nebudeme potřebovat nijak masivní korpus, vystačí nám pevná kostra, kterou získáme spletením ohebných prutů a nebo – jako v našem případě, tří řad pedigu.

3. Zapojíme tavnou pistoli. Pokud nemá vlastní stojánek, odkládat ji budeme na pevnou nehořlavou podložku, třeba talířek.

4. Vybíráme jednotlivé větvičky a lepíme je na kostru v jednom směru tak, aby vznikla souvislá vrstva. Můžeme také vždy z několika větviček nejprve slepit jakýsi „panel“ a ty pak skládat na kostru, ale tento zdánlivě snadnější způsob se nám příliš neosvědčil.

5. Po dokončení celého kruhu a vychladnutí lepidla věnec obrátíme a z rubové strany spoje pistolí zpevníme.

6. Věnec připevníme na dveře. I tady jsme s úspěchem použili tavnou lepicí pistoli.

7. Protože šípky se scvrkávají a mění svou jásavou barvu, možná nám po čase některé pasáže přijdou takové nějaké vypelichané. Pak do nich můžeme vlepit další přírodní prvky – třeba sesbírané žaludy.

A ještě něco na zub

Protože šípky u nás rostou na stráni spolu s náletovými špendlíky a ty ještě všechny neopadaly, uvařili jsme si ještě originální a zdravý sirup, který v zimě jistě přijde vhod třeba k zdravému ochucení čaje. Zkuste to taky! Piplačku představuje přepůlení jednotlivých plodů a vydloubnutí z nich chlupatých semínek. Následně šípky zvažte, pořádně propláchněte ve studené vodě a zhruba v dvojnásobném množství vody nechte dvacet čtyři hodin stát. Druhý den odpeckujte špendlíky – stejné váhové množství jako šípků. Šípky vařte deset minut a ve směsi se špendlíky ještě pět minut. Všechno sceďte a propasírujte. Šípky jsou celkem kyselé a divoce rostoucí špendlíky často jakbysmet. Přidejte podle chuti cukr, nechte asi pět minut vařit a seberte případnou pěnu. Ještě horké nalijte do lahví. Výsledek originálně voní i chutná a jistě v něm i přes vaření zůstala spousta věcí, které našemu zdraví pomohou.

Zdroj:  http://www.nasehobby.cz